Trogir je malebné městečko, ve kterém je každý kamenný památník obklopen parky, městečko se starým jádrem jehož pobřežní části za všech stran omývá moře, zaznamenává osidlování ve III.stol., před Kristem a život ještě dříve.
Řecký Tragurion založili námořníci, kteří připluli od ostrova Visu. V rámci Římské říše Trogir zvláště vynikalo kvalitním mramorem. Z nejstarší trogirské historie je dochováno několik uměleckých děl, např. reliéf s postavou Kaira (IV.- III.stol. před Kristem), reliéf se znázorněním ženy, která přede (II.-I.stol. před.Kristem).
Od doby, kdy se Dalmácie stala provincií - temat Východořímské říše, byl Trogir pod nadvládou byzantského císaře a jeho Egzarcha v Raveně.
Časem se kolem města usazuje nové obyvatelstvo - Chorvaté, kteří obracejí další list v dějinách těchto oblastí. Uhersko-chorvatský král mu zaručil autonomii roku 1107, kterou mělo do příchodu Benátek.
V těchto staletích se rozvíjela komunální autonomie založená na Kolomanových výsadách a na Statutu, který město mělo již roku 1322. Z četných kostelíků je třeba zdůraznit kostel sv. Barbary vystavěný v raně románském stylu v Xl.stol.
Období XIII.-XV.stol. představuje vrchol společenské, hospodářské, kulturní a umělecké moci Trogiru. Byla to doba velikých staveb, zesilování obranného systému hradeb a pevností, které úplně obklopují město.
Byla to doba bribirských knížat Šubićů, humanisty a spisovatele Koriolana Ćipika, chorvatského biskupa a bána Petra Berislaviće, bojovníka proti Turkům.
Domácí mistři a umělci zanechali svá díla: Radovan, Blaž Jurjev Trogiran, Ivan Duknović, a kromě nich Andrija Alesi a Nikola Firentinac.
Katedrála sv. Lovre s proslulým Radovanovým portálem, je kostelní prostor, na kterém jsou patrné styly od románského po barokní, a v němž zanechali stopy uvedení umělci, jejichž umělecké sbírky chovají nejcennější kulturně-umělecké dědictví města. Nachází se na hlavním náměstí, kde zaznamenává průběh založení, nedaleko městské radnice, soudní budovy, městských hodin a jednoho z nejkrásnějších paláců - Cipikův.
Vliv Benátek od roku 1420 do roku 1797 byl znát v kultuře a stavitelství, ale přesto se za čtyři století jejich vlády zachoval chorvatský jazyk, ačkoliv úředním jazykem kromě latiny byla italština. Benátky dobře zpozorovaly význam přístavu a námořního obchodu, dopravy a námořnictva.
Francouzská nadvláda (1806-1814) zavedla řadu změn v životě města, zvláště v souvislosti se školstvím, hospodářstvím, zemědělstvím, zdravotnictvím atd.
Rakouská nadvláda v Trogiru trvala od roku 1814 do roku 1918. Staré šlechtické rodiny upadají a měšťanská třída přebírá politické a kulturní vedení. Je to doba obrozeneckého vření, boje autonomistů a nacionalistů o vládu.
Počátkem XX.stol. se budují nové budovy, upravuje se nábřeží. Město přechází z rukou Rakouska do rukou Království SHS, potom Království Jugoslávie, pak FNRJ a SFRJ. Přežilo několik válek včetně poslední Vlastenecké války, aby se konce XX.stol. dočkalo v samostatném Chorvatsku.
Bohatství a rozmanitost jeho kulturně uměleckého dědictví a zajímavá historie jsou základní důvody, díky kterým se od roku od 1997 nachází pod ochranou UNESCO.
V těchto staletích se rozvíjela komunální autonomie založená na Kolomanových výsadách a na Statutu, který město mělo již roku 1322. Z četných kostelíků je třeba zdůraznit kostel sv. Barbary vystavěný v raně románském stylu v Xl.stol.
Domácí mistři a umělci zanechali svá díla: Radovan, Blaž Jurjev Trogiran, Ivan Duknović, a kromě nich Andrija Alesi a Nikola Firentinac.
Francouzská nadvláda (1806-1814) zavedla řadu změn v životě města, zvláště v souvislosti se školstvím, hospodářstvím, zemědělstvím, zdravotnictvím atd.
Počátkem XX.stol. se budují nové budovy, upravuje se nábřeží. Město přechází z rukou Rakouska do rukou Království SHS, potom Království Jugoslávie, pak FNRJ a SFRJ. Přežilo několik válek včetně poslední Vlastenecké války, aby se konce XX.stol. dočkalo v samostatném Chorvatsku.
